Do háje s Alíkem!
V poslední době, se v mém okolí množí Alíci. Ne, nemyslím pejsky lidských majitelů. Myslím lidi, co něco chtějí. Něco by si moc přáli. Něco, čeho by mohli sami dosáhnout, nebo se tomu aspoň přiblížit... ALE! A v tom je zakopaný Alík. Neboli člověk, který se zasekl, na svém vlastním "ALE". Příklady, které jsem v poslední době zaslechla (nejen tedy v poslední době, jenže se to začíná množit geometrickou řadou):
Chci zhubnout, ALE nezvládnu jíst pravidelně.
Chci být více v pohodě, ALE to nejde.
Chci se pohnout v životě dál, ALE nejsou ideální podmínky.
Chci se s někým seznámit, ALE nemám kde.
Přátelé mí drazí, ALE je překážka pouze ve Vaší hlavě. Je to klička Vašeho vlastního mozku, kterému je pohodlnější se přesvědčit o tom, že něco nejde, nemá smysl, nemá řešení. Proč je mu to pohodlnější? Protože zhubnout, najít si práci, změnit svůj život ...vyžaduje nepříjemné věci, jako je VLASTNÍ AKTIVITA, DLOUHODOBÁ SNAHA, TRPĚLIVOST, INICIATIVA a ODVAHA. A to jsou věci, které nepřijdou zvenku. Nezaklepají na dveře, nepřijdou poštou, nedostanete je k vánocům, neobjeví se samovolně jednou ráno po probuzení, zkrátka nenastanou jen tak. My sami je musíme trénovat a vyvíjet a pracovat na nic. A je to mnohdy bolavé, nepříjemné, otravné, trvá to dlouho, nebo prostě jen ne dost rychle. A náš vlastní mozek je přitom proti nám - hAjzLÍK jeden! On bude raději sedět na gauči. Raději nás přesvědčí, že hubnout začneme až zítra, případně, že to stejně nikdy nedokážeme. Že je naším osudem mít mizernou práci, plat a vůbec život. Bude nám do našich tužeb cpát slovíčko ALE. A toto ale budeme používat jako výmluvu. My víme co dělat, abychom dosáhli našich cílů. Minimálně každý průměrný homo sapiens aspoň tuší, co by mohl zkusit, aby toho co chce dosáhl. Jenže je prostě pohodlnější vymluvit se, tedy Alíkovat. A aby se v tom ujistil, bude Alíkovat s kamarádkou na kafíčku, s kámošem u piva, Alíkovat rodičům i sám sobě před spaním.
"ALE" je strach. Je to lenost. Je to zástěrka, za kterou se schovává čím dál tím více lidí.
Nikdo za Vás to "ALE" neodstraní. Nikdo Vám nenaservíruje ideální cestu a podmínky. Situace se nezmění jen tak s novým východem slunce a vysněnou postavu nedostanete v kouzelném oříšku. Je to jen na Vás/Nás!!! My musíme si tu vlastní cestu najít a vyšlapat. My musíme se postavit strachu a nechuti a lenosti a začít dělat vlastní rozhodnutí o vlastním životě.
Jak to přemoci? Nepřemýšlejte! Řekněte si co uděláte, nebo chcete udělat (stejně už to dávno víte) a IHNED odpočítejte 5,4,3,2,1 a jděte na to! (Tuto radí jedna paní, která byla v dluzích, bez práce a celé měsíce s tím nedokázala nic udělat, až přišla na tenhle postup). Nebo si najděte vlastní metodu. Pohádejte se se svým vlastním mozkem. Se svým nesebevědomým kritickým ufňukaným já. Umlčte toho zmetka Alíka! Však co můžete ztratit? Špatnou práci? Kila navíc? Špatnou náladu? Vždyť o to jde ne?
Co fungovalo mě? Já přemohla hlavu svým vlastním zadkem. Prostě jsem ho jednou bez přemýšlení zvedla, a místo lamentování šla se svým životem něco udělat. Protože nikdo jiný, a už vůbec ne Alík, to za nás neudělá! A pokud se nám našeho cíle nepodaří dosáhnout? Můžeme pak s čistým svědomím říct, ALE ASPOŇ JSEM TO ZKUSIL(A)!
