Veselé Velikonoce!
Na velikonoce u našich se vždycky těším. I proto, že maminka nemá na rozdíl od Vánoc deprese a s určitou dávkou nadšení dodržujeme některé velikonoční tradice. Letos jsme to pojali hodně rodinně, takže to byl pochopitelně o to větší blázinec než jindy.
Začalo to nevinnou a očekávanou otázkou “Přijedeš na velikonoce?” Odpověděla jsem mamince, že jasně. Posledních x let jsme hostili partu rodinných známých, kteří vždy došli na oběd. Hovězí vývar s nudlemi, telecí řízky s bramborovým salátem, hromada sýrových jednohubek a tatínkových věnečků, které se tradičně dělali dlouho do noci předešlého večera. Pak samozřejmě spousta pití, až jsme se kolikrát projedli až do večera. Jak mě bylo vždycky blbě...
Letos mamka pozvala bratra se ženou a jejich malými caparty. Takže jsme měli velikonoční pondělí i předcházející víkend trávit jen v sestavě naši, já a bratrova rodinka.
Asi tři týdny před svátky mi máti mailem oznámila, že mě a švagrovou přihlásila do soutěže v sobotní pečení beránků a mazanců. Nemyslela oficiální soutěž, ale prostě že já a Jája upečeme kvůli dětem a tradici mazanec a beránka (každá svého). Formy sežene mamka, suroviny taky, tak prý ať pošleme recepty.
Vzpomněla jsem si, jak jsme pekly s Jájou na vánoce vánočku. Vykynula tak, že se roztekla po plechu do tvaru bublaniny. Byla to taková kynutá placatá buchta. Maminka zřejmě usoudila, že jeden trapas nestačil a rovnou k tomu vyhlásila rodinou soutěž.
“A co je hlavní cena?” Zeptala jsem se rezignovaně.
“Nic, nekradu.” Zabila to máti.
“Já myslela, že bude aspoň diplom, nebo šerpa...když už se musíme snažit.”
Načež maminka s poctivostí sobě vlastní vytvořila kýčovité diplomy s obrázkem kuřete. Ale hned to bylo napínavější.
O týden později mi opět psala. Tentokrát, že můj otec (snad ze stesku, že letos nebude dělat věnečky) se dobrovolně přidal na startovní listinu v kategorii mazanců. Během následujících dní vybíral a hledal recepty, po večerech je studoval a lamentoval, proč tenkrát v dětství nedával pozor, když je pekla jeho babička.
Plánovaný pečící blázinec opravdu proběhl v sobotu. Začalo to hned brzy ráno, kdy jsem vstala, zjistila, že můj bratr je mrzutý, protože se nevyspal, mamka je klasicky naspídovaná kafem a Jája že je marod, takže z kategorie mazanců odstupuje. Aby toho žrádla nebylo málo, mamka se rozhodla ji v soutěži zastoupit/nahradit. Další události si pamatuji dost zkratkovitě.
8:30 - Já chroustám rozespale svou snídani, máma v županu aktivně hněte v míse první těsto na mazanec. Děti vřeští kdesi v dáli. Otec pravděpodobně spí.
8:50 Převlečenou při východu z ložnice mě mamka přepadne se slovy, jestli začnu beránkem, nebo mazance. Odvětím, že začnu vyčištěním zubů a protažením. Otec už nespí, asi venku kouří. Děti stále vřeští v pokojíku.
9:30 Jsem už asi úplně vzhůru a říkám si, že začnu beránkem. Maminka mezitím hodila svoje těsto na plech na poslední kynutí před pečením. Lamentuje, že ji vůbec nevykynulo a má pravdu.
9:40 Přichází otec. Říká mamce, že jí mazanec moc nevykynul. Já připravuji těsto na beránka. Mamka mě prosí, zda bych jí pak nenabarvila vlasy. Souhlasím.
9:50 Mamka si začíná barvit vlasy sama. Dělá to v kuchyni, což znamená, že to tam smrdí. Já pomalu finišuji vymazávání dvoudílné keramické formy (upřednostnila jsem ji před silikonovou). Otec krouží po kuchyni. Sem tam se zastaví a prohodí něco jako “tři vejce”, “150 gramů másla”, “předměřická”. Překlad - opakuje si suroviny.
9:55 Táta hlásí, že to v kuchyni smrdí. Mamčin mazanec už se peče. Mě táta začíná chystáním surovin zabírat pracovní prostor a svými hláškami mi už leze na nervy. “Mlíko”, “droždí”, “tři vejce”.
9:56 Oba mí rodiče mi začínají lézt na nervy. Nejen že mi kecají do mého receptu, ale mámě smrdí hlava a táta mi čím dál tím víc zaclání.
10:00 Zbylo mi něco těsta na beránka, dala jsem ho do extra silikonové formy a táta mi tam doházel brusinky v čokoládě. Bude to malý experiment mimo soutěž.
10:05 Přichází bratr s dětmi. Konstatuje, že to v kuchyni smrdí. Mamka ho hned úkoluje, že měl na kameru dokumentovat pečení, zadělávání těsta apod. On jen ospale a nechápavě hledí.
10:30 Už se peče můj beránek a těstový hokus pokus. Otec konečně přestal opakovat suroviny, má je všechny na stole a začíná práce na těstě. Mamka už nesmrdí, ale odér po barvení se zatím drží.
11:00 Mamčin mazanec při pečení puknul a propadnul se. Vlastně “Jájin”, protože mamka ji přeci zastupovala. Mamka hold zapomněla v polovině snížit teplotu v troubě, jak psali v receptu. V troubě ho vystřídal můj beránek. Otec smíchal některé suroviny a nechal je nachystané na pultu.
11:30 Dáváme si oběd. Do kluka to rodiče musí cpát, do malé to padá jak do kontejneru.
11:40 Jája vykřikla: “Hájo (bratr), co to děláááš???!!! Otočíme se od stolu a zjistíme, že bratr ujídá tátovi z mističky pečlivě naměřené a navážené žloutky s cukrem. Co na tom, že je po obědě. Co na tom, že ví, že to tam má táta evidentně nachystané na pečení a ne ke konzumaci. Bratr vidí cukr, tak žere. Otec jen rezignovaně kroutí hlavou.
12:00 Můj beránek je hotov a odpočívá ve formičce na okně, než vychladne. Pokus z extra těsta jsme se s tatou rozhodli polít polevou. Vypadá to luxusně a k po-obědovému kafíčku to bude mňamka. Mama radí tátovi ať nedává do těsta anýz. Jenže on to tak má v receptu, tak ho tam dává.
POZN. Tata si zvolil svůj recept dle množství másla. Usoudil, že čím více, tím lépe.
12:15 Pauza na kafe a piškot. Děti jsou kdesi v čudu. Jája leží a léčí se. Je aspoň chvíli klid.
13:00 Táta připravuje kvásek. Máma mu říká, že mu nevzejde. Mě už nebaví čekat a přemlouvám beránka, ať už vypadne z formy ven.
13:10 Ta pečená svině nechce z formy ven. Preparuji ho pomocí špejle.
13:15 Beránek je venku! Je vcelku a docela roztomilý.
13:16 Jdu si chystat své těsto na mazanec. Mamka se dodatečně přihlásila do beránkové kategorie.
13:35 Mamka strká svého beránka v silikonové formě do trouby. Jsem mírně naštvaná, neboť to znamená, že mě předběhla a moje těsto bude déle čekat na troubu. Sice ho ještě nemám hotové, ale dle doby pečení už mi to nevychází.
13:45 Táta ukazuje mamince, jak mu krásně vzešel kvásek se slovy “Řikala si něco?”
13:50 Zakládám svůj kvásek.
13:59 S mých kváskem se nic neděje. Táta mi radí, ať ho zamíchám.
14:15 No nic moc.
14:20 Mamka vytahuje beránka z trouby. Vypadá dobře.
14:25 Mamka se z netrpělivosti rozhodla beránka ještě teplého dostat z formy.
14:27 Mamčin beránek stojí na výstavce pod oknem. Má ulomenou hlavu a urvaný předek. Mamka sklesle kouří na terase.
14:30 Již není na co čekat, jdu zpracovat kvásek do těsta. Otec už těsto hněte. Zjistil však z receptu, že má udělat dva bochníky a ne jeden. Z toho zjištění dostal chuť na cigaretu.
14:45 Tátův bochníček č. 1 jde do trouby. Moje těsto se pokouší vykynout. Můj bratr je venku se synkem. Příležitostně chodí přes okno očumovat beránky na výstavce pod oknem. Mamčin mazanec je na výstavce taky. Ale vypadá čím dál tím sklesleji, neboť se začal propadat dovnitř.
15:35 Tátův mazanec je skoro hotový. Já jsem hotová úplně. Zapracovávám do těsta rozinky a mandle.
15:45 Už se peče můj brouček. Otcův bochník č. 2 je na čekačce na troubu.
16:35 Můj bochánek je hotov. Až vychladne, můžeme ochutnávat. Otec prohlásil, že oba jeho mazance jsou excelentní, takže je jedno, který bude bratr ochutnávat. Ještě že tak, ten druhý se totiž teprve peče.
17:00 Jdou se hodnotit mazance.
(Otec dopekl druhý bochánek někdy mezi pátou s šestou hodinou. Pokud začátkem přípravy rozumíme čas, kdy obcházel kuchyň a vyjmenovával suroviny, tak mu pečení zabralo celých 7 hodin času. Jeho nový rekord! Většinou mu pečení trvá déle.)
Jako odborná porota byl ustanoven můj bratr. Jednak proto, že jako jediný nezaregistroval, který mazanec je čí, a jednak aby to bylo spravedlivé. Nejprve deset minut přemýšlel, jakou zvolí metodiku hodnocení. Když už jsme pak na něj s mamkou štěkly ať hodnotí vzhled a chuť, dal se konečně do toho. Já s mamkou jsme byly u toho, táta hrabal venku trávu. Kategorii vzhled vyhrál otec, se svým dokonale kulatým bochníčkem. Drhá jsem byla já, s větším trochu placatějším, ale pěkným kouskem a mamčin chudáček zůstal bez komentáře.
Následovaly ochutnávky. Aby bratr nevěděl, který kousek ochutnává, tak na krájení odešel.
Nejprve ochutnával otcův (což nevěděl). Okamžitě ho označil za ne moc dobrý a nesouhlasně kroutil hlavou. Mé srdce se zatetelilo. Pak ochutnával mamčin kousek. Ten velmi chválil. Prý byl vláčný a tak. Njn, kdyby to mamka neskopaly, mohla vyhrát. A pak ochutnával můj. Nemohl se dloooouho rozhodnout. Můj měl lepší chuť, mamčin byl vláčnější.
Bylo to napínavé pozorovat bratra, zaseklého ve větě: “Tenhle má lepší chuť, ale tenhle je vláčnější!” na dobrých deset minut. Nakonec uznal za vítěze chuti ten můj. Což znamenalo pro mě celkové vítězství. Jako správná dcera jsem vyšla na terasu oznámit tu radostnou novinu svému trávu hrabajícímu otci. Se slovy “Vy jste podvodníci!” nechal hrabání a šel se přesvědčit sám. Tak jsme tam seděli všichni a cpali se mazanci. Táta urputně kousal ten svůj. Shodli jsme se jednohlasně, že ten anýz tam neměl dávat. Maminka mohla prohlásit “Já jsem ti to říkala.”
Poté proběhlo rozdávání diplomů s hnusným kuřetem. Bratr to natáčel.
Mezitím začala připravovat svého beránka švagrová, která se po celodenním ležení vrátila mezi živé. Vsadila na tvarohové těsto a vyšel jí krásně. U vyhodnocování jsem už nebyla, ale vzhledem k tomu že vypadal nejlíp a chutnal vláčně, bratr ho vyhodnotil jako vítězný kus. Myslím, že zaslouženě.
Druhý den ráno jsem potkala otce v kuchyni. Ptal se mě na koření v mém mazanci. Pak na svém receptu přeškrtl “Anýz” a nahradil ho mou kombinací skořice a muškátového oříšku. Neboj tati, příště třeba vyhraješ.
