Postřehy Stoleté Opice...

Když se podívám na dnešní dobu, tak to vůbec není věc z pohádky kterou nabízí čerti. Kdepak, je to všude! Všichni to nabízejí, všichni to chtějí. 

Zajímavé však je, že těchto hrozeb časem neubývá, ba naopak. Pouze se mění jejich obsah z "buď hodný, nebo..." na "uč se! nebo...". Mám na mysli školu. Tam nás straší, že pokud se nenaučíme cizí jazyk, málem nenajdeme zaměstnání. Že pokud nebudeme umět správně česky, nebudou si nás lidé vážit. Pokud neumíme trojčlenku, nic si nespočítáme. Pokud nebudeme mít maturitu, tak skončíme jako dělník ve fabrice...A tak dál a tak dál. Nakonec si myslíme, že strašení ustalo se školou a rodiče už také nemají co strašit, v momentě kdy opustíme hnízdo a postavíme se na vlastní nohy.

Ale já tu teď nechci mluvit o tom, jak jsme schopné a přesto máme nižší platy. Ženy dokázali co tak strašně dloucho chtěli. Jsou vzdělané, nezávislé, chytré, úspěšné...ale co udělalo s muži? 

Ve spoustě filmů a v ještě větší spoustě knih je upřímnost označována jako ctnost. Je vážená, ceněná a obdivovaná. Upřímní lidé mají upřímné srdce a upřímné úmysly. Jsou popisováni jako dobří přátelé a rádci, jako lidé kterých bychom se měli držet, jako ideální partneři no zkrátka ty kladné postavy. O hláškách typu "Buď ke mě upřímný!" ani nemluvím. Já budu teď taky upřímná...

...media dnes už nejen žádají komentář na kameru, ale z účelem sdělení více názorů veřejného mínění dokonce čtou příspěvky na sociálních sítích. To zase irituje mě. To nemají co zajímavého hlásit, že čtou komentáře z internetu? Ty si přeci může přečíst každý, kdo chce. Dnes je prostor pro komentáře téměř pod vším včetně reklamy na pleny. A lidé tento prostor překvapivě využívají a píší a píší. 

Otázka "Máš hlad?" případně její konkrétnější variace "Nedala by sis šunku? Je tam šunka!" je položena hned ve dveřích a poté padá na přetřes přibližně co deset minut. Ze začátku je to opravdu potěšující. Kdo by po dlouhé cestě neměl hlad, že? Nicméně po dvě stě padesátém odmítnutí dortíku, jablka, druhé porce králíka, párků, housky se zmíněnou šunkou a zbytku ledničky...

Paní A: Milá lady, to přeci nemůžete myslet vážně, že Praha je krásnější než Paříž. Ne, ne, vy jste se jistě zmýlila. Nebo snad přeřekla? Nemám Vám to za zlé, drahá. Obě ta města začínají na P. To nic Drahoušku. Jistě uznáte, že nad krásu Paříže není.

...Pamatuje si jména pacientů, zná všechny druhy chřipky, a leží mu na srdci zejména dobro pacienta Vždy je milý na babičku Dvořákovou, a neúnavně přesvědčuje pana Nováka, aby si to s tím kouřením rozmyslel.

Protože zavázat se, že s někým budete do konce života v dobrém i zlém, že vydržíte zlozvyky někoho druhého, i když vám půjdou nebetyčně na nervy, že strpíte ponožky na koberci, šroubováky v kuchyni, bordel na každé úložné ploše, a poslechnete si otázku "nevíš kde mám...?" asi milionkrát denně...